Je tu léto a čas dovolených a prázdnin…  a dovolená je od slova „dovolit si“.

Co si tedy v tento čas dovolujete… nosit, cítit, zažít? A co si zatím nedovolujete? Čemu se vyhýbáte nebo se na to vědomě nechcete podívat?

Někdy je potřeba vše hodit za hlavu, vysvléci vše, co mi teď aktuálně neslouží a už nepotřebuji (a to doslova!) a jen tak si užít koupání v přírodě na divoko. Spontánně. Živě. Cítit tu svobodu a volnost, kterou máme všichni ve svém srdci… Je každému k dispozici, v jakémkoliv množství a přímo v tomto časoprostoru. Narodili jsme se pro to, abychom byli šťastní a žili svůj životní potenciál, podle plánu naší duše.

Pokud se ovšem stane, že nás něco svazuje, sráží, nebaví a bere nám energii… máme dvě možnosti… buď se s tím smířím a dál táhnu tu svou káru sám… Nebo se mohu svobodně rozhodnout, že to změním…

Zkuste si najít klidné místo, kde nebude nikdo rušit, ani signál mobilního telefonu. Několikrát se zhluboka nadechněte i vydechněte… s každým dalším výdechem z těla odchází napětí a stres… Zavřete si oči a vědomě se nadechujte do svého těla. Pozorujte, kde se dech zastavil, kde neproudí… A ptejte se, co se do toho místa usadilo, zážitek, emoce, nevyřešený konflikt… Takové místo je dobré probudit dechem, můžete tam poslat i světlo nebo jej pohladit rukou… Vědomě do toho místa pošlete lásku a laskavé pohlazení. Pošlete lásku sobě. Stále dýcháte, klidně a hluboce… Vaše tělo vás povede dál… Vaše tělo ví, co potřebuje… Mysl nás někdy převálcuje a nedovoluje nám řídit se jeho pocity. Přitom je to ten nejlepší radar, který máme.

Klíčová otázka zní: Co teď potřebuji? Co teď potřebuje moje tělo? Po čem teď touží moje duše? Chce se mi teď opravdu vstávat? Opravdu je potřeba tam dnes jít?

První odpověď je ta nejlepší.

A tak vám tělo někdy může sdělit, že dnes potřebuje o hodinu déle spát. A je prima dovolit si zamáčknout ten budík a prostě zaspat ráno do práce (asi bych to ale nepraktikovala úplně každý den – zajímavé by však bylo domluvit se na tom se šéfem), zatančit si nahá v obýváku (místo nudného žehlení), pozvat sousedy na pyžamovou party k vám na terasu, když děti už v klidu spí… nebo přestat nosit podprsenku i do práce!

Dělejme to, co nás činí šťastnými… V čem se cítíme radostně a volně. Protože pak následujeme tu svou vnitřní svobodu a vedení a poznáme to bezpečně tak, že je nám dobře. A že to někdo zvenčí hodnotí a nerozumí tomu? To je zase jeho příběh… Třeba také touží svléknout se donaha a tančit po louce, jen na to zatím nenašel odvahu.

A nebo ho zatím nikdo nepozval.o)

S přáním radostného dne, Hanka ❤️