Taky máte někdy pocit, že jsou vaše děti ty nejsladší na světě a samou láskou byste je snad i snědly? .o)

 

Takových dní mám tak 6 ze 7… ok, někdy 5.

 

Jeden z nich byl včera!

Naše (doslova už 5 dní) tříletá dcera byla včera u zápisu do školky… Nové šaty, krajkové ponožtičky do růžových botiček, no princeznička to byla… Těší se tam už asi půl roku… Starší dcera jí stále vštěpuje, že nelepší je lesní školka a zásobuje jí historkami – co, kde a jak prováděli, co vyráběli a na co si hráli. Už tam nechodí skoro 2 roky, ale přesto si stále živě pamatuje písničky o podprsenkách a cigaretách.o) Proto nikoho nepřekvapilo, že i mladší chtěla rovnou do Vlčat…

Chvíli jsme se zapovídali s paní učitelkou a panem ředitelem (který si nás pamatuje, když jsme se přišly se starší dcerou rozloučit před odjezdem do Austrálie, kde jsme rok žili) a ve chvíli, kdy už jsme skoro končili, došlo na písničku.o)

 

To neuhádnete, co ta naše cácorka zazpívala s naprosto suverénním tónem hlasu:

(představte si vánoční melodii) „Andělé, v kostele, prdele, vystrkují…“

Sárinka má holt ráda divočinu!

Paní učitelka písničku ocenila se slovy, že ta se jí bude ve Vlčatech hodit.o))

 

Ve mně se to chvíli pralo, jestli mám dělat, že nevím, kde písničku vzala nebo se chechtat, jak jsem reagovala, když na mou otázku, co že to ve školce zazpívá, zanotovala vždy tuhle v naší rodině oblíbenou odrhovačku… a to jsem se snažila a posledních 14 dní s ní doma intenzivně zpívala tak 10-15 jiných písniček, které také zná… ale nic nezabralo, takhle prostě zvítězila a s úsměvem na rtu ji vybalila… Holt, má to mít po kom.o))

 

Ať máte dnes také úsměv na rtech.o)

 

H. ❤️